Jako muže a ženu je stvořil...

Věta z Bible "Jako muže a ženu je stvořil..." (Gen 1, 27) bývá vysvětlována pouze ve vztahu k manželství. Vyjadřuje svazek, partnerství, dvou odlišných a zároveň rovnocenných bytostí, které se navzájem doplňují, aby vytvořily plnohodnotný celek. Co ještě vypovídá o člověku v dnešním světě, který jej vtahuje do mnoha rolí?

Muži a ženy, dvě poloviny lidstva, jsou spojité nádoby, které se od nepaměti ovlivňují. Jakákoliv změna v jedné se nevyhnutelně promítne do druhé. Nevídáme kolem sebe zženštilé muže a zmužnělé ženy?

Studujeme, pracujeme... ve škole nebo na pracovišti se setkáváme se svými spolužáky nebo kolegy, učiteli či nadřízenými... a přestože nás nejvíce spojuje studium nebo zaměstnání, což se promítá i do témat našich rozhovorů... ovlivňujeme se i jako lidé, reagujeme na sebe. Nestalo se nám už někdy, že slovo či věta, které náš spolužák nebo kolega prohodil jenom na okraj, měla pro nás nakonec klíčový význam? Pomohla změnit náš pohled na zdánlivě nesouvisející problém, situaci...?

Jako věřící můžeme říci, že "Nejen prací či školou je člověk živ". Pohybujeme se ve farnosti, církvi... Kněz, řeholník a laik nejsou oddělené nebo dokonce rozdělené světy, ale vzájemně spolupracují, formují se, tvoří jeden celek, jednotu v mnohosti... Laika může povzbudit slovo pronesené z kazatelny, svědectví řeholníka, kněze inspirovat rozhovor s farníkem, ohlas na promluvu nebo akci farnosti... Ve vztahu ke světu všichni intenzivně hledáme způsob, jak mu srozumitelně přiblížit Boha, neměnné pravdy a hodnotu naší víry... svět naopak hledá pevný, záchytný bod, svůj vztah k církvi...

Co tedy věta "Jako muže a ženu je stvořil" dnešnímu člověku a světu říká? Že jvšichni jsme jedno tělo a nikdo není sám...