Na první pohled nesourodé spojení. Ale pokud se zamyslíme blíže...
Mladá žena... Intenzivně hledá své místo v životě, společenství, církvi... Stále častěji zakouší, že její místo není v manželství, ale zasvěceném životě... Vstupuje do kandidatury nebo o ní velmi vážně uvažuje... Postupně přichází těžká, dlouhodobá nemoc... Umírá...
Společenství se intenzivně připravuje na pohřeb, aby se se zesnulou rozloučilo... a tak ji navždy předalo i Bohu, s Nímž se tato žena definitivně a plně zasnubuje...
Kdes na to přišla, myslím, na tu úvahu... Trochu to vyzvívá jako žití v hledání a neumění se rozhodnout... a pak náhle smrt..., ale naštěstí je tam to ono hlavní spojení - snoubenectví s Bohem na věky, což je krásné... myslíš, že to byla Boží odpověď na její volání, hledání...
Možné je všechno... V každém případě díky za zpětnou vazbu.
Připomíná mi to příběh jedné řádové sestry, která minulý týden odešla ke svému Ženichovi...
Smrt je náš svatební den.
Nezačíná svatební den křtem?:-)
zajímavé zamyšlení... takové "jednoduché" vyřešení případu...:)
Křest bych brala spíše jako synovství, kdy se člověk krůček za krůčkem učí žít intenzivněji s Bohem. Biřmování ve světle otázky křtu jako začátku svatebního dne vidím jako důvěrné přátelství s Bohem, které je definitivně spečetěno odchodem z tohoto světa...
PetraO: aha, tak já to asi vidím trochu jinak.... Pro mě je radikální začátek něčeho nového křest.... Dá-li se něco duchovního nazvat svatebním dnem, tak pro mě je to křest, a to teprve teď, mnoho let zpětně:-)) (btw. zítra mám výročí křtu, tak se těším:-)). Navíc u dospělých by měly být všechny iniciační svátosti zároveň, tedy křest, biřmování a eucharistie....neměly by se oddělovat....
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.