Stavitelka mostů

Mladá žena… Jemná i pevná, plná života i zájmu o druhého člověka a svět kolem sebe…

Potkávaly jsme se už během studií… Na chodbách, v knihovnách, počítačové učebně, ve zpěvárně… Pak přišlo pozvání na adventní punč na privátě, kde mě představila svým dalším přátelům… Na kulturní pásmo, kde účinkovala se svojí kolegyní a nejlepší kamarádkou, zpívaly písně sv. Hildegardy z Bingenu, světice, která pomáhala lidem na cestě k uzdravení. Následovalo neformální setkání pro všechny zúčastněné. S některými jsem se viděla po letech… Korespondence během jejího studia v zahraničí…

Ve městě… kdy na prahu manželství sháněla nezbytné drobnosti pro rodící se domácnost.

Na prezentaci její knihy „Jákob a Ezau na cestě k smíření?“, kde vyzdvihovala, že Židé a křesťané se ve starověku kamarádili…

Následovala různá přání… Oznámení o narození dětí, syna Adama a dcery Johanky. Pozvání na návštěvu do jejich bytu, kde jsme vzpomínaly na ukončování první etapy našich doktorských studií a jak už tomu bývá, i na společné známé i spolužáky.

Zážitková přednáška „Strom života“ v rámci setkání žen v tíživé životní situaci. Respektovala osobní svobodu každé z nás…: Hned na začátku nám citlivě a odlehčeným tónem sdělila, že jsme velké holky, tak pokud některá nebude chtít přede všemi sdílet klíčové momenty svého života, může ve svobodě odmítnout a zakreslené symboly pouze pověsit na společný strom…

Píšu jí přání k svátku… Připojuji dotaz, jak se má a co u ní nového? Odpovídá zprávou o své těžké nemoci… Ani v této chvíli nemyslí na sebe… Omlouvá se, že mi způsobí šok… Prosí o modlitbu především za svého manžela, pro něhož situace není lehká a musí převzít i její domácí povinnosti… za svoji nevěřící maminku a ostatní příbuzné, pro které není snadné novou situaci přijmout a zpracovat… Za sebe uvádí, že se cítí v bezpečí a požehnaná, jak ji Pán nese na rukou… Je vděčná i za pochopení profesora, který ji i manžela zaměstnal na projektu… Spíše ze solidarity jí svěřuji těžkosti, které postihly mne a mé blízké… Ačkoliv má sama velké zdravotní obtíže, zajímá ji, jak se mi daří, a společně se svým manželem mi nabízí pomoc a vyjadřují blízkost skrze modlitbu… Přichází další zprávy o vývoji jejího zdravotního stavu… Netají, že šlo o náročná a dramatická období, zároveň jsou plné víry a důvěry v Boha, jemuž celou situaci vkládají do rukou…

Smrt… Poslední rozloučení, kde je smutek a bolest, ale ne beznaděj. Neformální setkání v dominikánském klášteře… Zesnulá nás znovu stmeluje, tentokrát už z nebe… Je prostředníkem navázání hovorů a kontaktů lidí, kteří se dříve neznali. Po letech se setkávám s její nejlepší kamarádkou. Vzpomínáme na zemřelou i společnou službu v chrámovém sboru… dostávám cennou zpětnou vazbu z této naší pěvecké etapy a zároveň přichází porozumění a smíření toho, co nás tehdy rozdělovalo…

Alžběto, děkuji a přimlouvej se prosím za nás v nebi!