Očima nenarozeného...

V Dómském zpravodaji 3 (1997) byl otištěný článek, o který se chci podělit i s Vámi...

Milá maminko,

ačkoliv zatím nenarozený, jsem to už já, malý človíček, nový život, který klíčí ve Tvém těle. Možná se právě rozhoduješ, co se mnou bude dál, jestli mne přivedeš na svět. Dovol, prosím, abych se Ti narodil. Vždyť život je vzácný, křehký a jedinečný Boží Dar, který je třeba chránit a pečovat o něj. Ani jeden z nás neví, jakou cestu pro mne Bůh připravil, k čemu si mě zvolil, jaké je mé poslání. Nenech se, prosím, připravit o můj první úsměv, o okamžik, kdy poprvé= řeknu "máma", počáteční nejisté krůčky. Nedej si vzít chvíle, kdy se začnu sám rozhodovat a osamostatňovat. Jednoho dne odejdu z domova a založím si vlastní rodinu, ale pořád se budu rád k Tobě vracet, protože vždycky budeš mojí mámou. Vyroste-li ze mě harmonický člověk, schopný s láskou přijímat a dávat, mohu pomoci spoustě lidem a tím i dalším generacím. I kdybych se narodil postižený nebo se vrátil k nebeskému Otci dřív, než bych stačil vyrůst v dospělého člověka, má mé narození velkou hodnotu, neboť mám možnost obohatit nejen Tvé, ale i mnohá jiná srdce. Uvidíš, že budu Tebou plně milován už ve chvíli, kdy mě poprvé vezmeš do své náruče.

Mnoho lásky a vzájemného obdarování přeje nejen nám oběma

Tvoje, zatím ještě nenarozené, miminko.