Břímě nebo dar?

VIP, celebrity... zkrátka veřejně známé osobnosti. Sotva otevřeme internet, projdeme kolem novinového stánku, vyskakuje na nás, kde a v čí společnosti se zrovna šustly... Jejich blízcí by určitě mohli psát romány, jak popularita dopadá i na ně...

Ve farnosti, (arci)diecézi je takovou celebritou pan farář, (arci)biskup. Každý na něj vidí. Jen se někde objeví, už je ostře sledovaným objektem! Jak je upravený, jak se tváří, s kým a jak dlouho se po skončení mše či na společenských akcích baví...

Ušetřeni nejsou ani blízcí kněze či (arci)biskupa.

Zřejmě se moc nemýlím, že v rodné, zvláště tradiční, farnosti je pozornost zaměřena na jeho rodiče, sourozence...

Ještě náročnější musí být pozice farní hospodyně. Rodné sestry, která se vzdala svého osobního života... Hospodyně, kterou "zdědil" nový pan farář po svém nedávno zesnulém spolubratrovi v kněžské službě...

S čím se podle mého názoru často setkává nebo dokonce potýká? Jaká by taková farní hospodyně měla být, přesněji, co kromě vedení domácnosti musí zvládnout a unést?

1) Láska k lidem. Na faru chodí různé typy lidí. Od bezdomovců až po starosty obce. Se všemi je nutno komunikovat bez ohledu na osobní sympatie či zájmy. Než pan farář přijde na smluvenou schůzku do kanceláře, měla by být schopná komunikovat třeba o počasí, pochválit robě, poptat se snoubenců jak probíhají přípravy na svatbu, zda už má nevěsta šaty...

2) Diskrétnost. Zásada: "Co se doma uvaří, to se i doma sní!" Lidé mají často pocit, že například pracovník farní kanceláře má přes pana faráře absolutní přehled a ví o něm naprosto všechno... .  Logicky se snaží dozvědět o svém knězi co nejvíce právě od pastoračního asistenta či hospodyně.

Přišla na faru návštěva? S úsměvem naservírujte pohoštění a pak se diskrétně stáhněte do pozadí. Hlavní osobou je kněz a jeho hosté, ne vy.

3) Diplomacie a asertivita. Jsme lidé různí a neseme si ta nejrozličnější zranění. Někdo břímě světa/života nese snadněji, jiný hůře. Na hospodyni pak leží úkol bližní, u nichž hrozí nezdravá psychická vazba na kněze, držet dál... Například: "Pan farář se Vám pro naléhavé úkoly opravdu nemůže věnovat". Popřípadě sama dotyčného vyslechnout a zároveň se ho snažit přesměrovat na společenství, které jeho pozornost rozptýlí, nebo dokonce na psychologa či jiného odborníka... Povzbudit: "Tahle farnost je nás všech, neostýchejte se a zkuste se zeptat přímo pana faráře!" a zároveň se nenechat vmanipulovat do role štítu.

Akutní povinnosti či události vytěsnily smluvenou schůzku (i kněz je jen člověk a má své hranice)? Omluvte jej, že naléhavé úkoly ho odvedly jinam, jistě se Vám bude rád věnovat jindy, nechejte nám prosím na sebe kontakt, ozveme se v nejbližší možné době...

4) Flexibilita. Zvláště v živé farnosti se život nezastaví a každý den jistě přináší spoustu změn. Pastorační asistent a bezpochyby i hospodyně se musí pružně přizpůsobovat okolnostem.

5) Psychická odolnost. Vzhledem k vytíženosti kněží je bezesporu nezbytné, aby hospodyně vydržela sama se sebou. Nemůže očekávat, že pan farář bude mít sílu dělat jí (permanentně) vrbu, nahrazovat kamarádky... Sem jistě patří i smysl pro humor, který pomáhá přenést se přes únavu kněze, jež se může projevovat podrážděností - jsme i lidé z masa a kostí!

6) Společenství a přátelství. Vedle společenství s Nejvyšším určitě není od věci, když si hospodyně zjistí, zda se v jejím okolí nenachází jiné "kolegyně" hospodyně nebo pastorační asistenti (i přes rozdíly - pastorační asistent nevede domácnost a zpravidla nežije na faře) s nimiž by mohla sdílet své zkušenosti.

Nezapomínejte ani na svoji původní rodinu a přátele! - zejména lidi, kteří Vás znali a mohla jste se na ně spolehnout i v dobách, kdy jste v očích farníků byla na jiné příčce společenského žebříčku.