Úvahy a inspirace pro řešení různých situací

Doba koronavirová

30. 3. 2020 16:56

Proč nás pandemie koronaviru postihla? Co nás má naučit, co nám má říci? Na tohle téma už toho bylo napsáno a dáno na internet jistě hodně. Takže se omezím jen na to, co tahle situace přinesla mně.

Nehledě na různé genderové teorie jsem si více uvědomila, že biblické "Jako muže a ženu je stvořil" stále zůstává a zůstane v platnosti až do skonání světa. 

Po vyhlášení nouzového stavu jsem neměla strach z nemoci jako takové, ale působila na mě spíše celková atmosféra situace (Na atmosféru jsem vnímavá, takže exkurze na taková místa jako Terezín nebo Osvětim pro mě zkrátka nejsou). O to více oceňuji mužský nadhled, rozvahu a racionalitu, které v práci projevili všichni kolegové-muži (alespoň navenek, uvnitř jim taky mohlo být kdoví jak). Tím spíš, že žádného muže po svém boku nyní nemám... Uvědomila jsem si, že nejsem žádná supermanka a jsou situace, kdy inteligence a organizační schopnosti, jsou, slušně řečeno, na nic.

V první dny jsem hodně myslela na své prarodiče a jejich generaci vůbec. Sotva odrostli dětským střevícům, začala druhá světová válka. Mnozí byli totálně nasazení, na frontách nebo dokonce v koncentračních táborech... Neměli k dispozici internet, mobil ani tu pevnou linku. O svých blízkých dlouhé měsíce nebo i celá léta nevěděli zhola nic. 

I politici jsou jen lidé. Ať chtějí nebo ne přízeň a nepřízeň spoluobčanů na ně působí, vnímají ji. Jednání až dlouho do noci v řádce dní až týdnů a s tím spojený nedostatek spánku, vyjadřování a myšlení jistě neprospívá... Kdybych já byla takhle vystresovaná a unavená, moje intelektuální a vyjadřovací schopnosti by se nejspíš nebezpečně přibližovaly úrovni tykve, takže tlumočník do jakékoliv řeči (včetně znakové) by si na svůj chléb vydělával potem i krví...

Užívám si cesty z/do práce pěšky. S radostí pozoruji kvetoucí keře a květiny na zahrádkách u domů. Potkávám rodiny s dětmi. I když na první pohled udržují mezi sebou rozestupy, vnímám mezi nimi stmelenost. 

Objevila jsem v sobě netušené dovednosti! Já, spíše humanitní a zejména lingvistický tvor, jsem dokázala podle nákresu, který není tak identický jako fotografie šicího stroje, navinout nit na cívku a navléct nit do jehly! A samozřejmě si na stroji spíchnout funkční roušku. 

Když sousedovic ratolesti nade mnou dusaly po bytě takovým stylem, že se mi vyvrátila dvířka od barové skříňky, která slouží jako knihovnička, rozpoznala jsem šroubovák a všechny šroubky zašroubovala kam patří!

Před zrcadlem jsem si dokázala ostříhat ofinu, aniž bych se musela bát vyjít do světa (rozumějte: nejkratší cestou z/do zaměstnání a maximálně do obchodu). 

Zavzpomínala si na školní léta. Hlavně na hodiny češtiny, kdy nám profesorka vysvětlovala, že nejvíce poetická a romantická díla vznikala v těžkých časech. Protože doba koronavirová není nijak idylická, zcela intuitivně si na youtube pouštím pohodové písničky, které evokují slunce, léto a dobrou náladu vůbec.

Zobrazeno 418×

Komentáře

Leňouš

@PetraO: Když sousedovic ratolesti nade mnou dusaly po bytě.. Mám nad sebou maminku se dvěma dětmi, už jsou školou povinné, vcera dupaly do 24:00 se sousedy jsme na ně došli, že fakt se nedá spát.. pak děti teda ztichly..a od rán až do tedka jim tam řve telka jako o závod.. Mazec!

felis

K těm dětem - když jsme ještě bydlívali v paneláku, jak jsem bývala vděčná, že stará paní sousedka pod námi je téměř hluchá a naše děti má moc ráda, zvlášť když naše děti patří taky k těm nespavým 😆

Tofl

Zajímavé, buď máme "divnej" panelák nebo dítě, které má zvuk pro okolí na jíné frekvenci :-D
Naše "brzy" jednoroční štěstíčko totiž někdy umí pěkně řádit, až z toho máme strach, že na nás vlítnou sousedi.
Když totiž potkáme sousedku, co bydlí nad námi, tak si myslí, že jsme se odstěhovali. Protože vždy říká, že tu malou vůbec neslyší a neví o nás :-D

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio